Vzpomeňme společně na posledního ze Tří králů, štábního kapitána V Morávka.

Dnes 22. března cestou na Hrad jsem se stavil na obvyklém místě, u pomníku našeho hrdiny, štábního kapitána V. Morávka. U jeho malého pomníčku byla spousta květin, některé z nich měly stužky v našich barvách. Jen pohled na tu krásnou barevnou záplavu rozsetou po nepatrné ploše jeho pomníku, mi udělal radost

Uvědomil jsem si však, připomnělo mi to i datum jeho smrti uvedené na pomníčku, že jsme si na našeho hrdinu V. Morávka včas nevzpomněli. Padl v boji dne 21. března 1942. Tento nedostatek tímto zčásti napravujeme.

Jak k tomu našemu zpoždění mohlo dojít? 14. března jsme si u pomníku pana prezidenta dr. E. Beneše na Loretánském náměstí zavzpomínali na 15. březen 1939, kdy k nám vtrhla německá okupační vojska, s nimiž přišla nejen doba nesvobody, ale i teroristické německé nadvlády na dobu šesti let. Smutné to vzpomínání zvláště v současné době. Jeden Jihočech zahrál panu prezidentu, a samozřejmě i nám, přítomným, na dudy.

V závěru jsem přítomným připomenul, již mimo stanovený program, že pamětní deska paní Hany Benešové dosud nebyla instalována, ač údajně kvůli rekonstrukci domu v Loretánské ulici č. 2 již v roce 2012 byla „odborně sňata“. Fasáda domu, kde je nyní Knihovna Václava Havla, v domě zřejmě nějaké práce ještě probíhají, je již dávno hotová, přesto však i nadále je pamětní deska paní Hany Benešové v odborné péči Galerie hl.m. Prahy, kde očekává den své slavnostní instalace a na předcházející renovaci, jak nám bylo sděleno. Mluvili jsme i o další nepříjemné skutečnosti. Jednu z pamětních desek prezidenta E. Beneše zatím nejsme schopni dohledat. Budeme se však o to snažit i nadále. Na druhé straně jsme zmínili, že tu a tam rostou nově nebo po renovaci „monumenty“, které připomínají dobu německé nadvlády. Jeden z nich je i pomník vztýčený v Jizerských horách, který má podobu železného kříže, pověstného německého vyznamenání. I o ten se hodláme zajímat.

Jelikož má obvyklá zpáteční cesta, vedoucí před Hradčanské náměstí, kde se obvykle zastavuji u sochy TGM a poté přes Hrad mířím k pomníčku V. Morávka, byla neschůdná, Hrad je v současnosti obyčejným smrtelníkům nedostupný, jel jsem tramvají domů. A tak jsem svého oblíbeného českého hrdinu, Václava Morávka, nenavštívil. A hned se mi to vrátilo.

Vzpomeňme nyní společně na posledního ze Tří králů, štábního kapitána V. Morávka.

Po zatčení pplk. Balabána a pplk.Mašína Morávek pracoval sám. Jeho kontakty s čs. odbojem spolupracujícím P. Thümmlem, důstojníkem německého Abwehru, přinášely nové a nové zvlášť významné informace, na něž Londýn, tj. prezident Beneš a naše exilová vláda, vždy netrpělivě čekali. Až smrt našeho hrdiny tento tok nových zpráv zastavila.

Mám štěstí. V. Morávka mohu několikrát za rok navštěvovat. Jsme tedy stále v běžném kontaktu. Dokud budou žít lidé, kteří mají pana štábního kapitána v paměti, bude i on žít s námi v naší současnosti. Jak by bylo hezké, kdyby nějaká škola nesla na svém štítě jeho jméno. Stane se to?

Dr. O. Tuleškov